Archa číslo 1/2021 vypráví o spolkovém dění, jaké je v režimech online i offline

Napsal: kancelar | Dne: 26 února, 2021

Kategorie: Informace z ČRDM Novinky

Archa číslo 1/2021 vypráví o spolkovém dění, jaké je v režimech online i offline

http://www.adam.cz/clanek-2021020068-archa-cislo-1-2021-vypravi-o-spolkovem-deni-jake-je-v-rezimech-online-i-offline.html

Autor: Jiří Majer |
Online, nebo offline? ptá se svým tématem první číslo letošního ročníku zpravodaje České rady dětí a mládeže (ČRDM) Archa.

Snímek použitý na zadní straně obálky Archy č. 1/2021 (foto Tomáš Buriánek, TOM Lotři Hronov)

Převážná většina z 28 stránek zmíněného časopisu je asi nejlepší odpovědí. Vysvítá z nich, co všechno dělají a nedělají dětské a mládežnické organizace, jejichž programové náplně jsou podrobovány zkouškám nejrůznější restrikcí, stínujících rysy naší pandemické doby.

Dalo by se napsat, že nová Archa je o fous silnější než obyčejně. Přesněji tedy o čtyři „fousy“, neboť právě tolik stránek vydavatel po dohodě s redakcí ad hoc prvnímu sešitu svého zpravodaje přidal. Může za to vskutku nebývalý zájem, který mezi spolky – hlavně z řad členských organizací ČRDM – stěžejní námět vzbudil.

„Svět není černobílý,“ konstatuje ve svém úvodníku Ondřej Turek z oddílu Poutníci. „Můžeme online režim vnímat jako utrpení, nedočkavě vyhlížet otevření offlinu a v budoucnu třeba i právem skončit s činností. Ale také se můžeme kouknout na kladné stránky, které skloňujeme méně.
Dnes již velká část spolků zajistila nějakou formu distančních aktivit, ať už synchronní, či asynchronní formou. Existuje řada materiálů pro distanční vzdělávání, s velkou podporou hlavních spolků i České rady dětí a mládeže. Naučili jsme sebe i děti vzájemnému respektu a dáváme si prostor při (video)hovorech, dostáváme zpětnou vazbu na to, zda účastníci vidí smysl v našich aktivitách (když ne, nepřipojí se), řada spolků zajistila podobné množství akcí jako v offlinu, získali jsme leckdy hlubší vztahy s rodiči dětí. Komunikujeme s nimi a vidí smysl naší činnosti.“

Záměrně se tentokrát vyhnu byť letmému výčtu organizací, jež do „jedničky“ letošní Archy přispěly. Místo toho snad jen poznamenám, že se mezi nimi objevily či znovuobjevily i ty, které nepatří zrovna k publikačním stálicím zpravodaje ČRDM. Tím líp. A pestřeji.

Nová Archa vypráví o tom, jak globální vzplanutí nebezpečného onemocnění covid-19 a s ním související omezující opatření ovlivnily chod tuzemských dětských a mládežnických formací. Odráží i náladu v těchto spolcích a její proměny; to, jak daná výseč neziskového sektoru nastalou situaci pojímá. A jak se s ní vyrovnává a jak ji na různých úrovních dokáže přetavovat – ku prospěchu nejen svých členů, ale řekněme rovnou vyššího celku – v cosi, co si zaslouží či by zasluhovalo respekt a úctu…

Z odbornějších příspěvků, obsahově ukotvených mimo ústřední téma Archy, upozorňuji mj. na komentář vedoucího analytika ČRDM Jana Husáka nazvaný Česku chybí vize (s podtitulkem Česku chybí vize a koordinace aktivit vůči mladé generaci aneb Malá, ale těžká glosa k zamyšlení). Pozornosti čtenářů by neměla ujít ani stať ČRDM publikovaná pod názvem Volno pro vedoucí; věnována je možnosti vedoucích pracujících s dětmi a mládeží žádat o pět dnů dovolené s náhradou mzdy navíc. Do třetice ještě text Michaly K. Rocmanové a Jana Husáka Partnerství pro vzdělávání 2030+, zachycující průběh online diskusního setkání ČRDM ke školským tématům v rámci zapojení do projektu zmíněného v titulku.


Naši partneři