Archa číslo 5/2015 se inspirovala příslovím

„Letos byl tábor opravdu skvělý. A smutek dětí při loučení, po 14 společně strávených dnech, toho byl jasným důkazem.

´Tvrdé jádro´ táborníků se scházelo další měsíc téměř denně a byli šťastní, že si mohou tu táborovou atmosféru ještě trochu prodloužit. Pro nás vedoucí, kteří jsme byli po dvou týdnech téměř na dně svých sil, to bylo něco neuvěřitelného a znamenalo to pro nás více než velká slova díků.“ Tolik z úvodníku Michaela Kubíka (Kolpingovo dílo ČR) pro páté letošní číslo časopisu Archa.

Své nosné téma si Archa protentokrát vypůjčila z přísloví: Nemusí pršet, jen když kape. Mám dojem, že přispěvatelům z řad členských spolků České rady dětí a mládeže (ČRDM) tohle téma vcelku káplo do noty.

Tak například: šéf nadačního fondu Českého rozhlasu Přemysl Filip a předseda Asociace TOM Tomáš Novotný loni uzavřeli dohodu o vzájemné spolupráci na projektu ve prospěch nevidomých Světluška. Letošní výsledek? „Tomíci pomohli dobré věci a podpořili sbírku V září Světluška září“, řečeno titulkem jednoho z článků. Nebo: Jiří Tomčala z Pionýra hledal ve svém příspěvku odpověď otázku, která jistě vyvstává před nejedním vedoucím oddílu, kam docházejí ´specifické´děti – vyplatí se taková snaha? „Tyto ´specifické´ děti v běžné oddílové činnosti přece vyžadují značnou dávku pozornosti navíc. A je jich jen ´pár´ ve srovnání s většinou oněch ´běžných´ dětí. A odpověď? Určitě to za to stojí a nejen kvůli pomoci dětem samotným! Ze získaných zkušeností lze říci, že začlenění těchto dětí do oddílu může proběhnout poměrně hladce a přináší něco nového i dalším členům,“ míní autor. A závěrem dodává: „Nemusíme pak být pedagogičtí géniové, abychom si všimli, že jejich reálné zapojení vede u těch ostatních k toleranci, respektu a celkovému posílení osobnosti.“

Tři sekundy. Je to hodně, nebo málo…? Sdružení Roztoč nabízí prostřednictvím pravidelných kroužků, víkendových dílen a kulturních akcí prostor k tvořivosti a vzájemnému setkávání dětí i dospělých, profesionálů i amatérů z Prahy i vzdálenějších koutů Čech a Evropy. Článek nazvaný „Už mám tři vteřiny“ zavede čtenáře do tvůrčí díly mezi malé animátory, kteří trpělivě, sekundu po sekundě, skládají své dílo… Tereza Žemlíková z Hnutí Brontosaurus zase upozorní na zdánlivě drobnou, leč záslužnou práci brněnských „brontíků“, kteří díky vyvěšovaným budkám vracejí do města ptačí zpěv. Kateřina Sadílková z Ligy lesní moudrosti přiblíží čtenářům restart woodcrafterské akce, jež po desetileté(!) pauze vrátila na hrad Točník malebné kouzlo tábora severoamerických indiánů.

Rubrika Ze zahraničí nabídne zájemcům mozaiku fotografií a postřehů dvojice českých skautů Aleše Cahlíka a Jakuba Pejcala z jejich 14.000 kilometrů dlouhé cesty starou škodovkou na mezinárodní jamboree v Japonsku. V páté Arše se vám také představí Rada rodičů při Základní škole Mohylová; můžete si v ní přečíst rozhovor se starostou Městské části Praha 1 Oldřichem Lomeckým o projektu „72 hodin“ a s ním spojeném dobrovolnictví nebo třeba načerpat informace ohledně přírodovědných soutěží ČSOP…

Tohle je samozřejmě jen vzorek. Ke čtení a prohlížení je toho v nové Arše o poznání víc. Jak se ostatně sami přesvědčíte díky její elektronické verzi, kterou najdete hned pod tímto textem.